Tyto kursy byly určeny všem. Mohl přijít kdo chtěl. Některé byly zcela zadarmo a jiné se platily v různé výši. Neučilo se tam nic složitého. Jen základní obsluha počítače a psaní textu v nějakém editoru. Proč byl všude používán Microsoft a jeho Word neumím vysvětlit. Snad kvůli kompatibilitě tehdejších formátů. On totiž existuje stejný balík jako výše zmíněný. Jenže ten se platí a ten druhý, dnešní Libre Office je zcela zadarmo pro osobní použití.
Lidé se tedy učili jak základním dovednostem, tak i psaní dopisů a mailů třeba do různých kanceláří. Pro ty starší nesmírné plus, protože pak nemuseli nikam chodit.
Učilo se také vyhledávání na internetu. Dnes běžná činnost, kterou tehdy každý neovládal. Takže se ti lidé učili to, bez čeho se dnes člověk vlastně ani neobejde. Nebo ano?
Když už pak každý zvládal základy, mohl se začít učit další věci. K tomu jen potřebovali další program, nebo učitele. Tehdy možná začal alespoň částečně uvadat ten nesmysl, že počítač vás naučí anglicky za tři dny. Například. A hned se vyrojili lumpové, kteří právě toto nabízeli za nehorázné peníze. Lidé platili a pak zjistili, že neumí vůbec nic, nebo v tom lepším případě pár slovíček.
Není na světě žádný počítač, který vám znalosti nalije do hlavy. Zatím skutečně neexistuje. Pokud chcete něco znát, je třeba se to naučit. Tak jako všechny generace před tím. Pravda však je, že počítač může a umí učení velmi zpříjemnit a urychlit. Nemůže vás sice do učení například slovíček honit s vařečkou v ruce, ale může vám čas potřebný k učení pomoci připomenout. Výmluvy, že někdo zapomněl, že se má učit anglickou frazeologii zde tedy zcela odpadávají.
A pamatujte, člověk se musí chtít něco naučit. Pokud nechce a nemá zájem, nenaučí se nic ani kdyby měl dvacet počítačů vedle sebe a před sebou. Jedině vaše snaha bude tím hnacím motorem.
