Práce z domova je snem mnoha zaměstnanců. Když se však stane skutečností, mnoho lidí po čase překvapí pocit izolace a samoty. Počáteční nadšení nad únikem z hlučných kanceláří, často střídá neschopnost přinutit se k práci a prázdná hlava bez nápadů.
Prolomit tuto skutečnost se snažil švédský psycholog Christofer Franzen. Podstatou jeho myšlenky je, že „lidé jsou chytřejší a výkonnější ve skupině, než když jsou sami“. Rozhodl se tedy pozvat k sobě pár svých známých, kteří rovněž pracují po kavárnách nebo z domova. Zjistil, že práce u ostatních doma přináší jedinečnou atmosféru. Lidé se navzájem povzbuzují k práci, vznikají nové myšlenky, nápady a pocit sounáležitosti.
Je zde úplně jiná atmosféra než v neosobních coworkingových centrech sdílených kanceláří. Lidé si tohoto osobnějšího přístupu cení, a tak se z „hoffice experimentu“ stal ve Stockholmu trend, který se ze Švédska rozšířil i do Finska a Dánska.
Podstatou Hofficu není jen poskytnutí společnost a klidného místa pro práci, nýbrž i rozvržení a organizace práce. Pracuje se v 45 minutových blocích, následovaných 15 minutovými pauzami určenými k příjemným chvilkám u kávy, popř. k cvičení, sdílení nápadů apod. Před každým novým blokem pak jeden pracovník obchází ostatní a ptá se, jaké úkoly chtějí ostatní v dalším bloku provést. Má je tak přimět strukturovat si práci a motivovat je.
Velkou výhodou Hofficu je, že se mohou domlouvat a setkávat lidé ze stejných oborů, navzájem se inspirovat, radit a přinášet nové podmětné myšlenky a projekty.
Projekty podobného typu vznikly už také v Anglii (Spacehop) a Francii (OfficeRiders). Na rozdíl od švédského Hofficu, nabízejí „spolupracovníci“ svému „hostiteli“ malý poplatek – jako příspěvek (elektřina, voda a úklid přece jen něco stojí) ale pro zvýšení serióznosti celé služby.
